středa 16. října 2013

Povinná předvolební přednáška Miroslava Kalouska

Nemusíte ho volit. Nemusíte ho milovat. Můžete si o něm i klidně myslet, že je to korupčník, buran, ale musíte si pustit celou tuhle přednášku - všech jejich osm částí. Je tam tolik ekonomických pravd a vůbec nevadí, že přednáška je čtyři roky stará

Protože je to svatá pravda i nyní. O to víc, když máme před volbami, ve kterých s největší pravděpodobností zvítězí levice a možna se dočkáme i toho, že vládu socdemáků podpoří komunisti. Děsivá představa...

Stejně děsivá jako levicové sliby, kterými srší levicové strany před volbami. Vnímejte prosím, co se snaží Kalousek sdělit. Nelze žít v přesvědčení, že spravedlivé je, pokud všichni budou mít právo na dům, psa a dvě auta v garáži... Nikdy to tak nemůže existovat.

Zamyslete se nad nevyhnutelnou nutností spoluúčasti ve zdravotnictví a v penzijním systému. Příjde mi, že to Kalousek vysvětluje tak křišťálové jednodušše a jasně, že to přece musí pochopit úplně všichni.

Přemýšlejte nad tím. A vemte si z toho něco pro své chování do života.

sobota 12. října 2013

40 (!) neuvěřitelných let od vydání Tubular Bells Mikea Oldfielda

Úplně mi to výročí letos na jaře uteklo. 25. května 1973 vydal Mike Oldfield svoje debutové album Tubular Bells; jako vůbec první nahrávku na startujícího labelu Virgin Records miliardáře Richarda Bransona. Spektakulární neopakovatelný opus nemající ve světě pop music do té doby obdoby. Od interpreta, který totálně otočil a nasměroval můj hudební vkus tím správným směrem

40 let to letos je. 40 let od vydání instrumentální hudební kompozice, která Oldfielda vystřelila do světa epochální monstrsilou. Nic před tím takového natočeno nebylo. Album složené ze dvou skladeb. Part I má 25 minut, Part II má 23 minut. Žádné vokály, jen smečka nástrojů, které si skoro všechny mladičký Oldfield nahrál v tehdy špičkovém prvním rezidenčním studiu The Manor v Oxfordshire mezi podzimem '72 a jarem '73 skoro zcela sám.

Legendární cover design, který zopakoval několikrát později na dalších nahrávkách (stejně jako některé hudební pasáže, což mu skalní fandové vyčítali, že od dob Tubular Bells vykrádal už jen sám sebe) vytvořil britský designer Trevor Key. Key se postaral i o drtivou většinu všech ostatních obalů Oldfielda, ale tvořil také pro Phila Collinse nebo New Order. Mimochodem má podíl i na vzniku samotného loga Virgin Records.



Richard Branson na (nejen) Oldfieldovi pohádkově zbohatl. Sám Oldfield vzpomíná na to, jak ho Branson přemlouval, aby Tubular Bells natočil v úpravě pro symfonický orchestr. Oldfield původně vůbec nechtěl. Ale pak ho Branson přesvědčil svým Rolls Roycem...

Dlouholetá smlouva Oldfielda s Virgin Records kolem roku 1990 pomalu končila a rostla Oldfieldova nespokojenost s vydavatelstvím. V roce 1990 byl tlačen labelem do vydání pokračování Tubular Bells. Místo něho natočil v roce 1990 album Amarok, kde vygradovala jeho naštvanost s Virgin Records mimo jiné tím, že do této 60ti minutové nepřerušené skladby skryl tajnou zprávu, ve které morseovou abecedou posílá Richarda Bransona doprdele. Dokonce vyhlásil tehdy soutěž o tisíc liber pro toho, kdo zprávu najde. Amarok se nakonec stalo pro mnohé skalní fandy možná ještě více ceněné album než Tubular Bells.

Není divu, že Tubular Bells právě patří do třicítky pro mě nejdůležitějších nahrávek. O nadčasovosti této nahrávky není pochyb.